Jeskyně jako učebna.

Žáci ZŠ Vsetín, Sychrov, konkrétně 9.A, vyrazili v pondělí 1.11.2010 za výukou mineralogie a chemie přímo do Zbrašovských aragonitových jeskyní v Teplicích nad Bečvou. Pod heslem, že nejlepší učebnicí je sama příroda, se vydali zkoumat unikátní jeskynní systém evropského významu, který vznikl společným působením atmosferických vod, tedy deště shora, a teplých minerálních vod vystupujících z dosud neznámých hloubek, jedná se o jeskyně hydrotermálního krasu. Při společném setkání se obě vody mísily, prolínaly, proudily a vytvořily fantastický labyrint jeskyní, puklin a průchodů. Zajímavé je, že povrch skalních stěn je pokryt z chemického pohledu stejnou látkou, tedy uhličitanem vápenatým, který ale jednou vykrystalizoval do podoby aragonitu, jindy, a to častěji, do podoby kalcitu.

Žáci se v rámci hodinové prohlídky seznámili jak se vznikem, tak i stavbou vápencového  systému, který leží na rozhraní Českého masívu a Západních Karpat – dvou geologicky odlišných celků, který vznikal před 350 milióny let. Prošli chodby o délce 375 metrů za průměrné teploty 14,2°C a při vlhkosti vzduchu až téměř 100%. Museli dávat pozor, aby se nepřibližovali k místům označeným výstražným trojúhelníkem, protože ta jsou trvale zaplynována oxidem uhličitým, plynem bez barvy i chuti, který je ale při vyšších koncentracích velmi nebezpečný.

Neméně zajímavé bylo i pokračování exkurze, kdy se pustili do téměř detektivního pátrání, jehož cílem bylo zjistit které minerální prameny v Teplicích vyvěrají, jaké mají chemické složení a jak „chutnají“, což byl jeden z nejtěžších úkolů, protože popsat chuť sodíku či oxidu uhličitého ve vodě je složité... ale žáci si poradili i s tímto úkolem.

Výuka to byla  zajímavá a podmětná a žáci přímo na místě jistě vstřebali více informací než ve školní třídě. Navíc byly tyto poznatky umocněny osobním prožitkem.

Zbrašovské aragonitové jeskyně leží v malebném údolí řeky v lázních Teplicích nad Bečvou.
Jedná se o jedinečný jeskynní systém evropského významu vzniklý současným působením atmosférických vod a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích. Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926.
zdroj informací všech textů: zde!

ZÁKLADNÍ PARAMETRY

• 50-60 min / Doba prohlídky 

• 375 m / Délka prohlídkové trasy

• 14,2 °C / Průměrná teplota vzduchu

Koblihová síň (dole) s pamětní deskou objevitele Josefa Chromého byla pojmenována podle zlatavých sférických útvarů na stěnách, vskutku podobných koblihám. V části zvané U Antoníčka se kromě „koblih“ nachází i další typ hydrotermální výzdoby – kuželovitý „gejzírový“ stalagmit. Sám „Antoníček“ je kamenný výčnělek v podobě postavičky a návštěvníci si jej jako jediný útvar v jeskyních mohou pro štěstí pohladit.

Pod následujícím schodištěm se otevírá pohled do první velké prostory – Gallašova dómu. Nese jméno hranického rodáka, lékaře, lidumila a spisovatele Josefa Heřmana Agapita Gallaše (1756 – 1840). Při vstupu lze také nahlédnout do propasťovité Prokopovy kaple. Tuto jeskyni, stejně jako nejnižší partie Gallašova dómu, zaplňuje neviditelné „plynové jezero“ s trvale vysokou koncentrací oxidu uhličitého.

Za Gallašovým dómem, na křižovatce chodeb U Vodopádu, zdobí stěny klasická krápníková výzdoba se sintrovými náteky a stalaktity. Za nimi pokračuje labyrint chodeb do nezpřístupněných částí jeskyní.

Návštěvní trasa pokračuje do Křtitelnice – prostory pojmenované podle dutiny ve stěně, vytvořené skapávající vodou. Zde je na přemístěných „gejzírových“ stalagmitech demonstrována původní představa o jejich vzniku. Voda, přiváděná středem stalagmitu, z jeho vrcholu vytéká nebo vystřikuje jako gejzír. Předpokládalo se, že stalagmity vznikaly přirůstáním kalcitových vrstev právě v místech, kde minerálka z přívodního středového kanálku vytékala do jeskynní prostory. Podle této teorie byl do odborné terminologie zaveden také název útvarů „gejzírové stalagmity“. Dosud však žádný činný gejzírový stalagmit ve Zbrašovských, ale ani v jiných jeskyních nebyl nalezen. Proto existují i novější teorie o vzniku těchto kuželovitých stalagmitů. Jsou uvedeny v kapitole o krápníkových a minerálních výplních.

Za síní Křtitelnice se v postranním výklenku nachází největší trs jehlicovitých krystalů bílého aragonitu – Ježek. Za ním chodba ústí do největší prostory Zbrašovských jeskyní – Jurikova dómu. Sem sestoupili poprvé v roce 1913 objevitelé, a to 42 m hlubokým komínem z povrchu. Dóm dostal jméno podle rajhradského mnicha Jurika, který roku 1169 údajně založil město Hranice. Svažuje se do nejnižší partie, nazývané Tunel, která je po většinu roku zaplněna oxidem uhličitým, stejně jako sousední Jeskyně smrti. Na dně Tunelu stojí tři „gejzírové“ stalagmity, které sem byly již na počátku zpřístupňování přeneseny z jiných prostor, nad nimi ze stropu splývají pozoruhodné stalaktity s kalcitovými výrůstky, podobnými jinovatce. Ve stropě Jurikova dómu vystupuje skalní kulisa zvaná Opona, hustě porostlá bílými jehličkami a keříčkovitými agregáty minerálu aragonitu. Po desetiletích návštěv se však na nich začaly objevovat negativní změny, které jsou dnes předmětem výzkumu a pokusů o záchranu. Na nepatrných nečistotách, zanesených vzduchem na krystaly aragonitu, totiž parazitují mikroskopické plísně a bakterie, které pomalu rozrušují tyto vzácné a křehké útvary.

Návštěvníci projdou Jurikovým dómem pod Velkým komínem, okolo jeskyně U Krokodýla a skupiny „gejzírových“ stalagmitů zvané Turecký hřbitov, do nově vyražené, 80 m dlouhé spojovací štoly. Byla vybudována při rozsáhlé rekonstrukci jeskyně v letech 2002 – 2005 a díky ní se návštěvníci již nemusejí vracet toutéž trasou nazpět. Štola prochází několika nově objevenými jeskyňkami s výraznou modelací stropů, kalcitovou výzdobou a geologicky pozoruhodnými sedimentárními výplněmi. Vychází pod mostem v propástce na Křižovatce, odkud vede schodiště do nejníže položených prostor návštěvní trasy. Následuje Veselá jeskyně, nevelká prostora s pozůstatky třetihorních mořských usazenin, dokladovaných výskytem zkamenělých schránek hřebenatek.

Poslední zpřístupněnou přírodní dvoranou Zbrašovských aragonitových jeskyní je Mramorová síň. Na objevitele zde zapůsobily výrazné, mramor připomínající struktury kalcitových a aragonitových povlaků na tmavších vápencových stěnách. Prostora vznikla postupným řícením stěn a stropů, což dokládají mohutné balvany a sutě na jejím dně. V síni se příležitostně konají také koncerty komorní hudby a výstavy výtvarných děl. Odbočka odtud vede do veřejnosti nepřístupné, trvale zaplyněné Bezejmenné jeskyně. Ryska na tabulce, umístěné před vstupem do východové štoly, dokládá výšku hladiny řeky Bečvy, která zaplavila jeskyně při katastrofálních povodních v červenci roku 1997. Návštěvní trasa končí na nábřeží řeky Bečvy v těsné blízkosti Kropáčova pramene kyselky.